Taky znáte ten zvláštní pocit,kdy máte plnou hlavu nepříjemných věcí ?Věcí,které by jste neměli,ale chtěli hodit za hlavu.Věci,o kterých víte,že pro vás mohou být nebezpečné,ale bojíte se jich,tak je prostě necháváte tak jak jsou.Přitom by jste je chtěli změnit,strašně moc chtěli,ale pořád ještě jistě neznáte to jejich tajemství.Právě to tajemství,které je pro vás hrozné a bojíte se ho odhalit............Tak nějak se teď cítím.............Vím,že vám tyhle věty  nic neříkají,ale mě bohužel ano.Možná,že si je za nějakou dobu přečtu,pokud to ještě bude možné a budu mít sto chutí se vyfackovat za to,že jsem je nakonec hodila za hlavu.Tedy né tak docela "hodila za hlavu",naopak-strašně jsem se těmi myšlenkami mučila.Protože vím,že s nimi mohu něco dělat,ale bojím se pravdy a tak se radši dál budu utápět ve lži a svých vlastních pochybnostech.

Prosím,ať nic z těchto slov není pravda ani lež........